Klasika plus:
„… Eva Hartová vládla vždy velmi pěkným hlasem a dodala mu vnitřní plnost.“
„V závěru Eva Hartová přednesla árii Donny Anny Non mi dir a připomněla mi Jarmilu Novotnou z fotografií – oduševnělostí prodchnutým hlasem v náročné árii a mírnou podobou, byl to jen okamžik souznění, genius loci…“
Göttinger Tageblatt:
(překlad)
„Sólistka se v první polovině koncertu představila árií Gildy „Caro nome“ z Verdiho opery „Rigoletto“ a árií Musetty „Quando me’n vo“ z Pucciniho „Bohémy“ jako mimořádně kultivovaná pěvkyně s obrovským hlasovým materiálem, zářivými vrchními tóny a živou hudební interpretací v mnoha různých výrazových kvalitách.“…
„Hartová si pro své příspěvky v druhé části večera obměnila šatník. Zpívala koloraturní árii z Gounodovy opery „Roméo et Juliette – Je veux vivre“ a rozpustilou árii „Mein Herr Marquis“ z operety Johanna Strausse „Die Fledermaus“ v zářivě červené barvě. Charaktery postav odlišila ostrými konturami a různými hlasovými barvami, jejichž nuancemi disponuje v nepřeberném množství.“
Časopis Harmonie:
„Následující árie Gildy ve Verdiho Rigolettovi se ujala Eva Hartová, která po studiích v Praze a ve Výmaru je již sólistkou Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Koloraturní soprán plně rozvinula v árii Gualtier Maldè!… caro nome s úžasnými, nádherně vyzpívanými výškami a jemným projevem zaujala publikum vyzrálostí, výjimečným jasem, její vystoupení patřilo k nejlepším.“